Záplavy v letošním roce nejen zabíjely, sebraly lidem domovy a způsobily škody na majetku, ale změnili také toky vod všude po České republice. Změnily se tvary potoků, řek a úroveň podzemních vod, které způsobují škody až do teď.
Každý zvládal tuto živelnou pohromu po svém, ale skoro na všech místech byla přítomna pomocní ruka.
První víkend záplav byl zahájen sííkajakářským sympoziem na Pastvinách, kam jsem nedorazil a musel sledovat záplavy na jihu Čech. Někteří členové museli sympozium předčasně ukončit a vrátit se domů – vytahovat kajaky ze zatopených loděnic. Následující pracovní pondělí bylo věnováno pádlování na Tróji, kde dobrovolníci soutěžili ve volné disciplíně rychlostního raftování (s občasným nakládáním a vykládáním vodáckého vybavení) mezi střechy plavajicích HGečkových chatek, respektive stříšek, které po nich zůstaly.
Jako přístav jsme použili schodišťovou rampu u vstupu do recepce a v této chvíli bylo opravdu jedno kolik je schodů do druhého patra, jelikož dům se na okamžik stal jednopatrovým a podlaha u vstupu do recepce byla plovoucí.
Toulali jsme se po naší oblíbené prodejně a vyhledávali vše, co se dalo zachránit. Pomáhali i kolemjdoucí lidé s vykládáním věcí z raftu. S jistotou mohu potvrdit, že komunita vodáků na Tróji je naprosto skvělá a velká poklona všem, kteří neváhali pomáhat při záplavách a po nich.
Dnes je situace klidnější, ale následky povodní jsou stále vidět. Potupně objíždíme na kole místa, kam jsme nedávno chodili trénovat skoro každý den a všímáme si razantních změn, které voda provedla na Vltavě. Místa, kde jsme se vždy nalodili, již neexistují a místa, kde jsme proplouvali, se nedají dnes proplout (proti proudu).
Tuto řeku skoro nepoznávám a s politováním usuzuji, že celá pádlovací trasa od Podbaby do Klecan bude muset být zkrácena minimálně o polovinu. Proud je silnější, úroveň vody nižší a tím vznikli jakési „Dunajské“ pláže, na kterých přebývají rackové. Jediná dobrá věc na celé této smutné situaci je ta, že se podél řeky stále čepuje pivo.
