Jestli na Jadranu fouká 20m/s, na Ligurijskem pobřeží prší a nemáte čas vyrazit do Švédska, Norska nebo na Italské ostrovy, tak nejbližší moře je Baltské.

V pátek vyrážíme směr Arkona z jedné z mnoha krásných písčitých pláži. Příjezd a vyložení kajaku co nejblíže k moři bylo problematické – podél Arkony jsou strmé schody a jiná cesta než popojet na východ nebyla (skoro u Dranske).

Oblékáme sucháče a startujeme Néreusem směr Arkona za klidného moře a sluníčka. Vyloženě horko není – vzduch má teplotu jako voda cca 11 až 13 stupňů. Za prvním mysem fouká a projíždíme po vlnách přes Arkonu k Vittu – malá sympatická rybářská vesnička. Hospody jsou zavřené, v kýbli vedle rybářů je plno prázdných lahví od vodky a ryba v sítích není.

Pokračujeme dál směr Glowe a pádlujeme se západem slunce až do úplné tmy. Trénujeme orientaci ve tmě a navazujeme dálkové světelné spojení s pozemním doprovodem, který na nás čeká na břehu.

Fotíme měsíc, připíjíme na úspěšný konec dne a jedeme obdivovat noční Sassnitz, kde nejzajímavější část města je přístav. Uzená a čerstvá ryba se zde prodává z několika lodí, rybáři čistí sítě a brousí nože – krásná mořská idylka.

Ráno startujeme z městského nábřeží, kde se podařilo najít jen jedno místo s dostatečně šírokou pláží.

Všude je mělko, čelíme bočním a krátkým vlnám s intervalem 3-4 vteřiny. Přímo proti vlnám směrem na Bornholm pádlovat nemůžeme a jsme nuceni pádlovat podél vln. Předpověď byla na 8-9 m/s a skutečnost tomu odpovídala.

Cestou se potkávaly vlny i z různých směrů a mojí snahu držet směr rozházely dokořán. Většinu času jsem, na rozdíl od parťáka, který si to vše vpředu užíval, narovnával loď a držel směr.

Na nějaké společné náklony ve dvojicích a v těchto podmínkách se v našem případě dalo zapomenout –  zvlášť v kajaku, který měří kolem 7 metrů. Pádlování na deblu má své zvláštnosti a na vlně se tato loď chová úplně jinak než singl.

Pádlujeme prohlížet krásné písčité útesy národního parku Jasmund.

Po skoro dvouhodinovém houpání obeplouváme park a jsme v zátiší. Vyloďujeme se v marině a jdeme prohlížet město Lohme.

Nahoře ve městě doporučuji navštívit restauraci s výhledem na Arkonu a nejlepšími belgickými vaflemi. V restauraci si nás naštěstí brali za jachtaře, jinak bychom vypadali stupidně v sucháčích a vestách. Už jenom samotné sundavání horní části obleku, abychom se mohli napít čaje, pobavilo smetánku zasedající na zasluněné rustikální terase. Vytváříme rozruch mezi hosty svým vzhledem, prohlížíme sbírku německých pálenek, „hrajeme“ na hotelovém klavíru a pak s návštěvou města končíme.

Zbytek dne doplouváme po klidné hladině do Glowe a skoro celou cestu od mariny Lohme se kocháme západem slunce. Po přistání na městské pláži odpovídáme místním zvědavcům, že jsme připluli z Trelleborgu.

Večer a následující den objevujeme dosud pro nás neobjevený Stralsund kde mají dokonce hospodu „Zlata Praha“, kde se čepuje Plzeň.

Stralsund je velmi zajímavé město s obsáhlým a zachovalým starým městem perfektně sladěným s přístavem a novými budovami (najdete tam pivovarský dům Fritz a Ozean Museum).

Loučíme se s Rujánou a shodujeme se, že se sem musíme ještě jednou vrátit. Cestou zpět si pochvalujeme sucháče od Typhoonu – celou dobu jsme byli v suchu a komfortu – tento šikovný hadr opravdu funguje. Po krátkém pádlování na studeném moři si uvědomuji, že by to chtělo nacvičit nestandardní situace pro případ cvaknutí do studené vody. Suché oblečení je bezva, ale znalosti, které můžou zachránit život nejsou nikdy k zahození. Pádlovali jsme občas i více než kilometr od břehu, takže kdybychom se někde cvakli, tak bychom ani při mém hrubém výpočtu nemuseli doplout ke břehu v dobrém stavu těla a mysli. V březnu 2015 požádáme kurz ZDrSEM – případní zájemci, kteří se chtějí dozvědět více o první pomoci i za situace hypothermii, se mohou přihlásit do kurzu na našem fóru.

 

PS: Pádlování zdar a nelezte zbytečně do průšvihu!!!

Rujána podzimní 2014 from Antonius Carbonius on Vimeo.